Spousta běžců se snaží běhání v zimě vyhnout, ať už náhradou za běžecký pás ve vyhřáté posilovně nebo v horších případech i omezením či přerušením tréninků. Běhání v zimě ale nemusí být taková katastrofa. Stačí totiž správně zvolit typ oblečení, počet jeho vrstev a v neposlední řadě upravit i typ tréninku.

Co se týče volby oblečení – každý jsme jiný. Někdo snáší zimu lépe, někdo hůře. Někteří z nás na sebe musí hodit zimní bundu ihned po doběhu, jiní si dají otužovací koupel v řece. Za sebe určitě na běh doporučuji raději více tenkých vrstev než jednu teplou mikinu nebo bundu! Přeci jen pokud ještě nevíte, jak na venkovní teploty Vaše tělo reaguje, případně zda se dostanete během výběhu do ledové fronty, je lepší mít možnost si jednu tenčí vrstvu odložit a mít svůj komfort než mít jen volbu mezi běháním v tričku, kdy okamžitě promrznete a běháním v tlusté mikině nebo bundě, kdy se zase přehříváte a budete se zbytečně potit. Pokud oblečení nenavrstvíte, ale zvolíte jednu tlustou mikinu, výsledkem jednoduše bude, okamžité promrznutí při zastavení a budete si nahrávat tak akorát na nemoc.

Já v zimě například běhám v kompresním tričku s dlouhým rukávem a na tom větrovku. Jsou-li teploty nad 5 stupňů sahám tenčím tričku s dlouhým rukávem, naopak dostanou-li se pod 5 stupňů už beru tričko zateplené a přidávám běžecké rukavice. Dále vzhledem k tomu, že u sebe musím mít ve valné většině případů telefon, beru si také camelbag, kam si mohu přidat také rezervní vrstvu oblečení, kdyby byla nepředvídaná zima nebo například začalo pršet. Určitě nesmíte také zapomenout na pokrývku hlavy – čepku nebo čelenku, aby vám právě hlavou neunikalo teplo.

Pokud s sebou na běhy nosíte lahvičky s pitím nebo camelbag – pak zpravidla platí, že v zimě nemá běžec téměř vůbec tendenci pít. Sám jsem několikrát zažil, že jsem vyběhl na 15 km trasu s plnou lahví vody a po doběhu jsem měl stejné množství vody, maximálně ubyl jeden hlt. Oproti tomu v létě vypiju na stejné vzdálenosti lahvičky i tři.

V zimním období je nejvhodnější běhat objemy – tzn. delší běhy pomalejším tempem. Tréninky jako jsou například intervaly, kdy člověk jede na maximum, propotí se a následně vychladne u meziintervalové pauzy, nechat jednoduše na vyšší teploty. Přednost objemům se dává hned z několika důvodů. V prvé řadě mnoho sportovců ukončilo na podzim sezonu, mělo běžeckou pauzu a teď se vracejí do tréninku – nemohou proto začínat hned tréninkem rychlostí a temp. Dalším důvodem může být zejména podzimní a zimní útlum těla a určitě musím také zmínit fakt, že aerobní (pomalejší) tempo nám umožňuje dýchání nosem, na rozdíl od rychlejších běhů, kde musíme dodýchávat pusou, a my tak tedy neonemocníme hned při prvním tréninku.

V neposlední řadě je dobré běhat v zimě, aby vaše si navykli dýchací cesty na studený vzduch. Co kdybych se zavíral do vyhřáté posilovny na běžecký pás a pak najednou v polovině ledna přišel závod, kterého se určitě chci zúčastnit? Budu samozřejmě trpět s každým nádechem a budu mít pocit, že mi explodují plíce. A přesně tomu se doporučuji vyhnout. V ideálním případně pokračovat v pravidelných tréninzích přes podzim, kdy se pomalinku ochlazuje až do zimy, kdy už jsou teploty nejchladnější – ať si na to tělo postupně zvykne. Určitě nepočítat s tím, že se tělo adaptuje během jednoho výběhu, když jste naposledy běželi ve 20 stupních a najednou si myslíte, že nízké teploty jako -10 stupňů jsou v pohodě. Tělo potřebuje na adaptaci nějaký čas.

Nejde ale jen o běh samotný. Když doběhnete domů, měli byste také myslet na to, že je nutné se okamžitě zahřát, a to nejlépe teplou sprchou. Co nejrychleji se také převléct do suchého oblečení a určitě doporučuji nezapomínat například na teplý čaj.

Netvrdím, že se vám nemůže stát, že se občas nachladíte (kdo taky ne?), ale při dodržování výše zmíněných rad by pravděpodobnost nemoci měla být minimální.

Luke Hurt